nadpis

V OA Břeclav partnerská škola ze Srbska

Druhá z mých zahraničních reprezentačních cest s psacím strojem směřovala v roce 1963 na nádherný ostrov Bled. Za první větší mezinárodní úspěch jsem přebíral diplom v Záhřebu, později coby trenér Rakouska prožil nádherné dny v Bělehradě a seznámil se tam i se závodnicí Ankou Penovou, která krátce poté zahynula při zemětřesení ve svém bydlišti ve Skopje.

Všechny tyto vzpomínky byly lokalizovány do jediného geografického pojmu – Jugoslávie. Dnes s rozpačitými pocity zjišťuji, že se (a to neuvádím zdaleka všechny) tříští do různých zemí: Slovinska, Chorvatska, Srbska a Macedonie. Protože vztah k lidem neřídím podle politiků či společenských systémů, ale jejich individuálních lidských hodnot (jen k mazaným parazitům neumím být po marných pokusech přivést je k sebereflexi trvale tolerantní), ve všech čtyřech současných státních útvarech bývalé Jugoslávie shledávám u lidí konkrétně poznaných povahy přátelské, čestné a pracovité.

Ze zdravotních důvodů na pražský šampionát 2007 nepřijel můj dávný přítel, autor učebnic a bývalý sekretář Hrvatsko Stenografsko Društva Marian Pavlić, nyní Chorvat. Vyměňujeme si mejly, popisuje těžké roky chorvatského školství poznamenaného válkou. Hovoří stejným jazykem jako přátelé z Bělehradu, pouze před azbukou v písemném projevu používá důsledně latinku.

Přerušené kontakty se Srbskem – zemí stejného jazyka, ale psaného azbukou – nám nyní pomohla navázat Obchodní akademie Břeclav. Asi před rokem jsme připravili klávesnicovou pedagogicko-sportovní ukázku pro setkání břeclavské delegace v její partnerské srbské škole, vybavili je na cestu programem tréninku ZAV, začínajícího neutrální angličtinou a končícího opisem buď v češtině, nebo v srbštině, ovšem ve znakové sadě latinky. Nevadilo to, srbští studenti dobře čtou v latince i azbuce.

Úspěch byl takový, že při listopadové cestě srbských hostů do Břeclavi jsme dostali s Helenou Matouškovou příležitost osobně se poznat se studenty, vyučujícími i vedením Ekonomicko hotelové školy Arandjelovac a hlavně pro toto setkání připravit další novinku z kuchyně "ZAV", která doplňovala soutěžní část programu setkání – neagresívní klávesnicovou hru "Houbař".

Hra doplnila další dva body setkání – soutěž ve znalosti anglické gramatiky a standardní opis textu. Pedagogové a studenti srbské školy se podrobněji seznámili s programovanou výukou ovládání klávesnice ZAV, sledovali exhibiční opis absolventa OA Břeclav Zdeňka Konečného a druhý den vystoupení a besedu devítinásobné mistryně světa Heleny Matouškové.

Výsledkem pracovních i společenských setkání bylo, že programovanou výuku psaní na klávesnici začne Internetová škola ZAV vyvíjet i pro jazyk srbský (zatím je dokončena česky, slovensky, polsky, německy, začátky zpracovány anglicky, francouzsky a turecky).

Ideovým rámcem myšlenky ředitele Obchodní akademie Břeclav Lea Čudy pro partnerství se srbskou školou je perspektiva rozšiřující se Evropské unie, jejímž členem se Srbsko dříve nebo později nepochybně stane. Osvědčená výuková metoda ZAV pak bude pro nově příchozí zemi přátelským příspěvkem i gestem solidarity ze strany České republiky v oblasti, ve které naše země vyniká.

Jako viceprezident světové organizace Intersteno jsem navíc získal šanci na navázání spolupráce s další evropskou zemí, která po rozpadu Jugoslávie své aktivity v této organizaci přerušila.


Zorica Ciraković, ředitelka Ekonomicko-hotelové školy Slobodana Minjiće v srbském Arandjelovaci před televizní kamerou při výkladu základních principů programované výuky ZAV z úst jejího hlavního autora Jaroslav Zaviačiče. Jako tlumočník pomohl učitel angličtiny Maroš Ščerbík.


Stylové prostředí břeclavské "Veselé Krčmy" se stalo milým neformálním rámcem vyhlášení výsledků i prostředím pro pracovní poradu. Na snímku předává ředitel OA Břeclav Leo Čuda za asistence vyučujícího informatiky Tomáše Nováka diplom Danilu Ristovićovi, srbskému vítězi soutěže v angličtině.

Copyright © 2008 ZAV | design & coding by b105